(c) by P.e.t.r.a//povidky-twilight.blog.cz
Twilight xx Fanclub xx
Autogramy xx Fotokoutek xx Pomocné tlapky xx Helppes xx
Rady, tipy, nápady xx Postřehy odjinud xx Čtenářský koutek xx Zajímavosti xx Tip na výlet xx Zvu vás na film
Já a blog xx Soutěžky xx
For you xx SBééé xx Náš koutek xx
Píseň týdne xx Diskuze
Reklamy pište pouze sem [xxx]
Porozně si přečti PRAVIDLA BLOGU [xxx]
..::Máte nějakou otázku? [click]::..

Helppes
Už dlouhou dobu není tento blog zaměřen jen na ,,Twilight ságu". Stále mě baví, ale jsou i jiné věci, které mě zajímají, proto se tento blog dočká REORGANIZACE.... Její součástí budou hlavně nové rubriky....
Doufám, že se vám tato stránka bude líbit a že se sem budete rádi vracet....
by wavering-heart.orgby wavering-heart.org: Po dlouhé době opět spřáteluji....
Pokud byste měli zájem, klikněte
::sem::....
----------------------
V SONP jsem díky vám skončila s písní ,,Éterická" od UDG na 1. místě!
Děkuju vám :) 
POZOR
P.e.t.r.a//(c) povidky-twilight.blog.cz

Čarodějka a upír-14.+15. díl

16. prosince 2009 v 17:37 | P.e.t.r.a |  Čarodějka a upír
Jako náhradu za to, že jsem sem tak dlouho nedala další díl, jsou tu 2 části najednou :)
Příjemné počtení....

Nezeptám se ho, co se děje. Zadívám se na pasoucí srny, jako by na tom bylo něco zajímavého. Jak se sehne, ukousne si trs trávy, kterou v puse přežvykuje.
"Promiň…" Vypadne z něj najednou. Aníž bych mu věnovala pohled a odpověděla mu se postavím.
"Jdeme."Řeknu natahujíc k němu ruku, kterou pevně stiskne, jakmile se postaví. Zakazuji si přemýšlet, jak je snadné proplést jeho prsty mezi mými, neudělat to. "A zavři oči." Dodám, načež se objevíme v obývacím pokoji, kde nikdo není. Naposledy se na něj podívám a vyjdu po schodech do patra, kde leží můj pokoj. Po cestě nahlédnu do Carlislovy pracovny, kde sedí za stolem a něco píše do pc. Ve svém pokoji se posadím před obrovské zrcadlo, které je součástí škříně a začnu se kritizovat. Je neuvěřitelné, že tak obyčejná holka jako já má takové schopnosti. K čemu vlastně? Koho bych měla chránit? Rodinu Cullenů? A před čím tak. Oni se o sebe dokážou postarat sami. Jsou to skvělí upíři, jsou silní. To že mě Carlisle adoptoval ještě nic neznamená. Snad jako Bella, mrtvá žena Edwarda, nedopadnu. Nemá důvod, aby mě někdo ničil. Nejsem upír a jako čarodějka se o sebe postarat dokážu. Musím se naučit bojovat, musím se naučit bránit.
PŘESTAŇ… Edward…nejspíš mě celou dobu poslouchá. Ani jsem nezabezpečila svou hlavu, nepotřebuje se mi do ni koukat, ne? Ale přesto se do ni dívá.
PŘEMÝŠLÍŠ NAD HODNĚ VĚCMI. KDYBY SE O TOBĚ MĚLI VOLTARIOVI DOZVĚDĚT, TAK NÁM TO ALICE ŘEKNE. UVIDÍ TO, NEMUSÍŠ SE BÁT. A MYSLÍM, ŽE JSI DOST SILNÁ NA TO, ABY SES JIM UBRÁNILA.
Dívám se na svůj prázdný výraz, dokázala bych to? Neodpovím mu, pouze si vezmu hygienu a jdu se opět umýt. Třeba ze mě sprcha smyje ten špatný pocit, tu depku. Čím víc se ale snažím tělo vydrhnout, tím víc si uvědomuji, že jsem v nebezpečí. A Cullenovi taky…moje rodina. Nechci přijít o rodinu, jen co jsem ji objevila. Sice s nimi žiji jiš několik měsíců, našli mě jen vlci, ovšem Voltariovi mohou brzy taky. Nemá cenu, abych se dále snažila své tělo vyčistit. Zbytečně mě to jen bolí. Ovanu kolem sebe župan a vrátím se do pokoje, kde mi na posteli leží Edward.
"Řekl jsem, ať nad tím tak nepřemýšlíš. Bolí mě z toho hlava." Usmívá se na mě, i když jeho oči zůstavají vážné.
"Vtipný." Oplatím mu "donucený" úsměv a zavřu se v šatníku. Je to malá místnost, jedíne místo na převlečení, momentálně…
"Mohla jsi říct, počkal bych venku." Úsměv z jeho obličeje se vytratil, ale cítím jeho oči všude, kam se pohnu.
"Mě to nevadí." Nadzvihnu ramena, což je jednoznačné gesto. Ručník hodím přes dveře skříně a skočím na postel. Ležet vedle něj? Zvládnu to? Ještě tu nikdy takhle nebyl. Občas se stavil, seděl na židli, nic víc. Vlezu si pod přikrývku, přičemž zabořím hlavu do příjemně měkkého polštáře. Nemusím se na něj ani dívat a vím, že se dívá. Jeho pohled poznám. Snažím se mu v hlavě nečíst, nechci vědět, co si myslí….nebo chci?
"Sakra." Zabrblám si pod vousy, jelikož jeho hlava je prázdná. Dává si velký pozor, abych nečetla, co sám nechce.
"Co?" Škoda , že má tak skvělý schluch. Jeho ruka se nenápadně posune k mému břichu. Nenápadně? Tak proč jsem si toho všimla?
"Nemůžu v tobě číst," podívám se do jeho zlato-hnědých očí, "zrovna, když mě zajímá na co myslíš." Roztáhnu ústa do úsměvu, zapůsobí to na něj?
CO BYS CHTĚLA SLYŠET? Jeho obličej se otočí ke stropu.
CO SI MYSLÍŠ. DÍVÁŠ SE TAK…NEUTRÁLNĚ. NEVÍM CO SI MYSLET. Napodobím ho, lepší než se dívat na něj, beztak jsem zase červená.
SLUŠÍ TI TO. Při těchto dvou slovech ztuhnu. Přestanu si pohrávat s peřinou a donutím se na něj otočit hlavu. Pokud jsem nebyla červená do teď, už jsem zaručeně. Nečekala jsem tuhle odpověď, jen si ji přála.

15

"Díky." Vydechnu tiše. Znovu se zadívám do jeho očí, které pohledy opětují. Ruka udělá znovu lehký pohyb a najednou v jeho hlavě mohu číst. Já samotná jsem jako otevřená knížka. Nejraději bych ho pohladila po tváři, znovu ho objala, políbila ho…cože? Políbila? Nejsem normálni. Nadám si za své křivé myšlenky.
LÍBÍ SE MI, KDYŽ JSI NEJISTÁ…TVOJE ZNAMÍNKO NAD LEVÝM OBOČÍM….TVŮJ ÚSMĚV, KDYŽ JSI ŠŤASTNÁ…
Jsem na měkko. Dokázala bych se do jeho očí dívat neustále, poslouchat tuhle chválu pořád dokola.
TVÉ RTY…Jeho ledové prsty se lehce dotknou mých rtů. Moje srdce se může rozkočit radostí a přitom nervozitou. Z úst jeho prsty sjednou na můj krk, poté k znamínku nad levým obočím až se zastaví ve vlasech. Skoro jsem se udusila,jak jsem napětím ani nedýchala.
DÝCHEJ PROSÍMTĚ…zasměje se tomu.
To už však nedokážu ovládat své myšlenky. Jeho rty jsou pro mě jako magnet, ruce musí zatnout v pěst, abych odolala pokušení se ho také dotýkat. Ale nevydržím to. Lehnu si na levý bok, abych měla obličej přímo naproti jeho, pravou ruku mu položím na jeho, načež ho začnu pomalu hladit. Dostanu se na jeho hruď a stále čekám, až mě zastaví. Kopíruji jeho svaly, přesunu se ke krku a dotknu se jeho rtů. Načež ucuknu, jako bych dostala eletrický šok. Tep se mi čím dál víc zrychluje a já už nemyslím na nic jiného, než jak ráda bych ho líbala. Jeho ruka na mém boku mě doslova pálí, ovšem změní své místo. Svou mám položenou na jeho krku, natáhnu se do vlasů a jeho ruka zastaví u ucha. Palcem objede rty a dlaň položí na tvář. Snažím se pravidelně dýchat, nejraději bych mu vrazila, takhle mě omamovat, svádět, dělat mi chutě.
TAK MĚ POLIB… ozve se reakce na mé myšlenky. Na jeho obličeji není již žádný úsměv, ale jen vážný obličej. Z těžka polknu, na to jsem do teď čekala. Nadzvednu se na levé ruce, na které celou dobu ležím, abych byla ve stejné výšce jako on. Přiblížím se k němu nedotýkajíc se jeho rtů, jsou od sebe vzdálené jen pár milimetrů.Nakonec se z hluboka nadechnu, zavřu oči, přičemž se naše rty spojí.
Cítím, jak moje podpěra postupně upadá, nedokážu se udržet, ale o to se on postaral. Položil mě hezky na záda a nahnul se nade mě. Jeho rty mi nepříjdou nijak studené, řekla bych že mě pálí. Nejraději bych ho nikdy nepustila, líbala se s ním pořád. Jenže on se najednou odtrhne. Dívá se na mě se svým nádherným úsměvem, načež odejde. Zůstanu ležet v posteli jak přimrzlá. Zírám do stropu s prsty na rtech. Bylo to úžasné!
Pořádně se zakryji a zavřu oči. Usnu já vůbec?
Jakmile se ráno probudím, zasměju se sama sobě. A já se večer bála, že neusnu. Budík mě probudil v sedm ráno, abych se stihla nachystat do školy. Další den mě nebudí slunce, nýbdrž déšť. Vyskočím z postele, obléknu se do nejlepšího oblečení, co ve skříni najdu.
Předpokládám, že je od Alice, protože já bych si ho nekoupila. V koupelně ze sebe udělám člověka, ale nemaluji se, takže se moc nezměním. Vlasy si rozčešu a jako obvykle si je nechám rozpuštěné. K těmto šatům by se celkem hodily boty na podatku. Nápad rychle zavrhnu, zabila bych se na tom. Hodím na sebe obyčejné tenisky, čímž také nic neskazím.
Seběhnu do kuchyně, kde už mě zbytek školáků čeká. Tzn. Alice, Jasper a Edward. Rosalie s Emmettem tento rok již dostudovali. Do tašky si hodím jablko, postačí na celí den a schovám mléko, které jsem rozlila na kukuřičné lupínky

Autor: L.Dee
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Četl/a jsi Stmívání?

Ano.... 73.7% (1077)
Chystám se na to.... 11.8% (173)
Ne.... 14.5% (212)

Komentáře

1 janča janča | E-mail | 16. prosince 2009 v 19:23 | Reagovat

superní!!! pls rychle další dílek :-)

2 visa2..SB__=D visa2..SB__=D | Web | 17. prosince 2009 v 19:03 | Reagovat

..ja som normálne že prestala dýchať...bolo to úžasné..už sa tešíím na pokračovanie..=D

3 Marci Marci | 22. prosince 2009 v 18:16 | Reagovat

hezke! prosíím další!!pls*smutně koukám*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama