(c) by P.e.t.r.a//povidky-twilight.blog.cz
Twilight xx Fanclub xx
Autogramy xx Fotokoutek xx Pomocné tlapky xx Helppes xx
Rady, tipy, nápady xx Postřehy odjinud xx Čtenářský koutek xx Zajímavosti xx Tip na výlet xx Zvu vás na film
Já a blog xx Soutěžky xx
For you xx SBééé xx Náš koutek xx
Píseň týdne xx Diskuze
Reklamy pište pouze sem [xxx]
Porozně si přečti PRAVIDLA BLOGU [xxx]
..::Máte nějakou otázku? [click]::..

Helppes
Už dlouhou dobu není tento blog zaměřen jen na ,,Twilight ságu". Stále mě baví, ale jsou i jiné věci, které mě zajímají, proto se tento blog dočká REORGANIZACE.... Její součástí budou hlavně nové rubriky....
Doufám, že se vám tato stránka bude líbit a že se sem budete rádi vracet....
by wavering-heart.orgby wavering-heart.org: Po dlouhé době opět spřáteluji....
Pokud byste měli zájem, klikněte
::sem::....
----------------------
V SONP jsem díky vám skončila s písní ,,Éterická" od UDG na 1. místě!
Děkuju vám :) 
POZOR
P.e.t.r.a//(c) povidky-twilight.blog.cz

Čarodějka a upír-26.+27.díl

20. února 2010 v 13:45 | P.e.t.r.a |  Čarodějka a upír

DU TAM….pomyslím si. Ovšem odpoveď se mi nedostane. Edward se pere zuby nechty a Aro se pouze usmívá.
"Dost." Zařvu, jakmile vyjdu z lesa. "Já jsem tady, tak přestaňte bojovat." Mířím pomalu doprostřed uklidňujícího se dějství,jelikož na mě všichni zírají s otevřenými ústy.
CO TO DĚLÁŠ SAM? NE, TO NESMÍŠ. Edwardovu myšlenku nepřeslechnu, ale ignoruji ji.
"Vidíš, jak seš chytrá." Zachychotá se Aro. "Nechceš aby umřeli, tak se raději objetuješ."
"Dnes nezemřu ani já." Můj bezvýrazný pohled musí mluvit za vše. Jane s úmysli mě rozzuřit se zadívá na Edwarda, který opět padá k zemi. Mávnutím ruky Jane letí mezi dáv jiných Arových upírů. Rozzuřeně držím jednu ruku v pěst a druhou kdykoli použít.
VY KVŮLI MNĚ NEZEMŘETE pomyslím si, když se Edward postaví na nohy a než bych řekla švec stojí vedle mě.
"Di raději dál." Řeknu mu, nechci mu ublížit.
"Nejdu…" Prostěstuje, takže mi nezbyde nic jiného, než moc použít i na něj. Rukou je odsunu ke zbytku rodiny a kolem nich udělám ochraný štít díky myšlence, jelikož nebudu mít čas je hlídat, pokud si bude něco dovolat Aro.
Neuvěřitelně se bojím. Cítím jak srdce buší čím dál rychleji, upíři jej musí slyšet. Beztak poznali, že se bojím.
"Tak ty jsi Samanta?" Zeptá se Aro a přistoupí ke mně. Z hluboka se nadechne nasávajíc můj strach, jeho hlava je jako otevřená kniha.
"Ano." Kývnnu zírajíc mu do obličeje.
"Bojíš se." Zasměje se. "Ale můžeš nás zničit." Následuje úšklebej, přičemž ustoupí kousek dozadu. "Jdi v pořádku Jane?" Položí otázku, aníž by se na nic podíval. Snaží se být stále ve střehu.
"Pouze mě odhodila." Odpoví upírka, která se rázem objeví předemnou. Přimhouří oči a zuřivě se zasměje. DNESKA ZEMŘEŠ. Pomyslí sí, z čehož uvodím následnovný výpad její schpnosti, který obrátím proti ní. Spadne k zemi, kde se začne kroutit a křičet.
"Ochutnej ze své moci taky něco." Řeknu protivně a po chvíli ruku stáhnu. Strach mě pomalu opouští a já myslím pouze na jedno. Zachránít rodinu Cullenu. Mou rodinu!
"Nejprve si promluvíme, co ty na to?" Příjde na mě Aro se svou lží.
"Nemáme o čem mluvit, vaše hlava mi to pověděla." Odpovím.
"Och…čteš myšlenky. Jak mazané." Zvedne pravé obočí a na jeho mávnutí ruky se kolem něj všichni bojující upíři postaví. Vycení na mě ty své zuby a dokonce zavrčí.
"Ne…Aro…Sam." Slyším jak na nás vola Carlisle.
"Sam ne! Nedělej to." Přidá se k němu Edward. Jeho hlas mě i na tu dálku bodl u srdce. Příjdu o něj. Zaregistrují několik rozběhů pár upírů, takže se přenesu, což je vyděsí.
"Kam se poděla?" Ptá se jeden přes druhého. Ovšem v utajení nezůstanu dlouho, má vůně mě prozradí.
"Mazaná." Olízne si rty Voltaria, který je potěšen mou schopností, ale zárověň se bojí. Můžu je tak jednoduše zničit. Tentokrát na výpad čekám, takže mávnutím ruky lavinu blížících se upíru odhodím. Ruce natáhnu od sebe a pomalu tisknu v pěst. Musí to zabrat, na ty stromy to zabralo! Všichni se kolem sebe rozhlíží, čekají nějakou odezvu. Ale ta se nedostavuje. Lenku se, přišla jsem o schopnost?
NE, TO ZVLÁDNEŠ, JÁ TI VĚŘÍM dolétne ke mně Jacobova myšlenka, jelikož on sám mě viděl, jak ničím několik stromů na prach.

27
Slyším i další povzbudivé myslenky, ovšem jak zaregistruji pohyb upíru k mé rodině, kouzlo zabere. Strach, že někoho z nich ztratím byl silnější, až moc zapůsobila. Upíři se svalí na jednu hromadu a křičí jeden přes druhého snažíc se dostat na nohy. Zavřu oči a soustředím se na moc ještě víc. Mezitím se kolem nich objeví prachový vír, který houstne. Co se to děje? To není to, co jsem měla v úmyslu. Mělo je to zničit, co má znamenat ten vír? Každopádně pokračuji. Neposlouchám myšlenky osob, které by se o mě báli. Rozptylovalo by mě to. Teď musím myslet pouze na jedno.
Stále slyším jejich myšlenky, jejich strach…jejich pokusy o útěk. Zesiluji svou moc stále víc a víc. Když v tom ucítím tupou bolest v břiše. Vydechnu vzduch šokem, co se to děje? Nejraději bych spadla na kolena, snažila se něco udělat, aby mě to tak nebolelo, ale není čas. Ještě nejsou zničení. Nadechnu se a začnu k sobě dlaně pomalu přibližovat. Tím se vír zmenšuje, slyším výkřiky a postupné úpadky upíru uvnitř víru, kde jejich těla vybuchují. Bolest se stupňuje, čím víc síly vynakládám do jejich zničení.
Ale já nechci umřít. Chci být se svou rodinou, svou láskou... Proč je život tak nespravedlivý? Nestačím se ani naposled podívat na rodinu Cullenů stojící v pozadí, načež se dlaně spojí a ozve se obrovská rána. Tlaková vlna odemě vystřelí jako šíp a miří na zbylé upíry, které se promění jako ostatní v prach.
"Je po všem."Usměji se a vyčerpaně padnu na kolena, dívajíc se na břicho, kde mám zapíchlí nůž. Je jedno, kde se tu najednou objevil, ale skončil v mém břiše. Krev mám již všude, nemám silu postavit se, dokonce ani víru v život. Naposledy se podívám, jestli jsem zničila všechny, na svou rodinu, kterou sem zachránila a omdlím.
Všechno by mohlo být jednoduší, kdybych byla obyčejný člověk. Nikdy bych nepoznala Cullenovi a neryskovala kvůli nim svůj život. Ale nepoznala bych Edwarda. Upíra, přitom skvělého člověka, kterého miluji se vším všudy. Je mi hrozně líto, že ho musím opustit. Nejraději bych zůstala s nimi. Je to skvělá rodina, kterou jsem si vždy přála. Tak proč ji musím zase ztratit?
"Sam….Sam…" Slyším výkřiky kolem sebe, ale nedokážu na ně odpovědět.
"Ne, Sam, to mi nedělej." Edwardův hlas bych poznala mezi miliony. Dotýká se mě? Hladí mě? Necítím to… Kdybych tak mohla alespoň otevřít oči. Pohnout prstem, aby poznali, že je slyším. Nejde to.
"Musíme něco udělat, nemůžeme ji nechat umřít." Ozve se další hlas.
Byla bych ráda, kdyby se jim to povedlo. Před očima se mi objeví obličej mé lásky, poté obličeje mé rodiny.... Nakonec mi hlasy připadají čím dál vzdálenější. Pocituji úlevu od bolesti, která mě do teď upínala....

Autor: L.Dee
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 janča janča | E-mail | 20. února 2010 v 18:12 | Reagovat

ne nesmí umřít!!! superní povídka!! pls rychle pokračko xD

2 Seryn Seryn | Web | 21. února 2010 v 19:31 | Reagovat

suprové kapitoly... hlavně ať ju přemění.. kdyby zemřela to bych nepřežila...

3 Kirsten Kirsten | 22. února 2010 v 18:41 | Reagovat

Ne Sam neumíréééééj:-D honem další dílek:-)

4 L.Dee L.Dee | Web | 6. března 2010 v 12:20 | Reagovat

jsem ráda, že se vám to líbí :)

5 Selene Selene | Web | 9. května 2010 v 22:14 | Reagovat

aaaaaa...Sam nech neumiera...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama